čtvrtek 15. října 2015

Běžecká krize s happyendem

Dnes přicházím po dlouhé době zase s jedním běžeckým článkem. Řeč bude o "běžecké krizi", kterou jsem si během měsíce září prošla.
Za celých 6 let, co aktivně běhám, mě (ťuk ťuk na dřevo) nepotkalo žádné běžecké zranění, ani žádný jiný problém ani žádná větší krize.
Až doposud...

Na začátku září jsem si v relativní pohodičce zaběhla Ultralabák, svůj druhý ultramaraton. Dva dny na to jsem odjela do Tater - chtěly jsme s kamarádkou přejít Roháče, ale kvůli sněhu nám to tak úplně nevyšlo a ze Slovenska jsme si přivezly poměrně silný a ne moc příjemný zážitek. (O tom si ostatně můžete přečíst zde) No a z Roháčů jsem prakticky rovnou cestovala na poznávací dovolenou do Bosny a Hercegoviny.
Suma sumárum, měla jsem za sebou velmi náročné dva týdny. Zážitků jsem sice nasbírala nespočet, ale odpočinku moc nebylo.

Do Bosny jsem si sbalila běžecké boty a těšila jsem se na to, že si na svém pomyslném žebříčku zemí, ve kterých jsem byla běhat, odškrtnu jednu další. V Bosně jsem však neměla na běhání ani pomyšlení a nevyběhla jsem za celý týden ani jednou.
Sice jsme měli i tak dost pohybu, ale stejně...
Nevyběhnout za celý týden ani jedinkrát? 
To je v mém případě dosti neobvyklé!

Po příjezdu z dovolené jsem si říkala, jak se do toho obuju. Plánovala jsem si, že když nemám tento semestr žádnou školu, budu podnikat několikrát týdně dlouhé výběhy do našich krásných lesů a Lužických hor.
Ale skutek utek...
Téměř pokaždé, když jsem v září vyběhla, přišel nějaký problém: někdy mě začalo bolet břicho, někdy hlava, někdy jsem byla jenom šíleně unavená a chtělo se mi spát. I obyčejná desítka, kterou jinak zvládám levou zadní, mě odrovnala jako nějaký horský ultramaraton.
Když už se jednou zdálo, že je vše ok a běželo se mi celkem pěkně, zakufrovala jsem docela solidně v lese.
Prostě pořád něco.
Na jednu stranu jsem strašně moc chtěla běhat, na druhou stranu jsem na to neměla ani trochu sil.
Připadala jsem si jako citrón, ze kterého někdo vymačkal všechnu šťávu. :)

Na nočním stolku mám jednu velmi chytrou knížku - Škorpilovu školu běhu. V této knížce si ráda jen tak listuji, protože pan Škorpil je můj velký oblíbenec. :) A zde jsem také našla odpověď na svůj problém - za mojí dlouhotrvající únavou, bolestmi hlavy a pocitem "bez šťávy" stál nejspíš prožitý stres a s ním spojený nedostatek železa a některých vitamínů.

Vzala jsem si Škorpilovy rady k srdci a začala jsem více dbát na to, aby byl můj denní příjem pokrytý všemi potřebnými vitamíny. Nejsem moc velký zastánce potravinových doplňků a vždycky jsem si myslela, že si vystačím s rozmanitou a vyváženou stravou.
Když to ale tentokrát přestalo stačit, začala jsem užívat šumivé tablety Supradyn. Sice jsou neskutečně hnusné, ale musím říct, že se po nich cítím fakt líp a že se mi má energie navrátila! (což ostatně slibují i na krabičce:))
Pokud máte také problémy s podzimní únavou, tento "elixír" rozhodně doporučuju:)



Kromě toho, že jsem začala pít každý den tenhle zázračný nápoj, se teď také snažím více odpočívat. Běhání jsem začala prokládat plaváním a kruhovým tréninkem, který mě začal neskutečně moc bavit.

Moje chuť a síla běhat se s překulením září a října zase vrátila, a to ve velkém stylu!
Během posledních pár výběhů jsem si udělala několik rekordů na několika "svých" trasách.
Nevím, čím to je, ale začala jsem se zrychlovat a to mě neskutečně těší.:)

Dneska ráno jsem se probudila do velké mlhy, zimy a deště. Přes to jsem dostala velkou chuť, dát si nějaký delší výběh. Vzala jsem s sebou Brendinku a zaběhly jsme luxusní kolečko vedoucí přes České Švýcarsko i přes Lužické hory.
Bylo to krásných 20 kilometrů s osmisetmetrovým převýšením.
Nebyla na mě sice nit suchá, ale ten pocit po doběhu byl k nezaplacení.


Tak si říkám, že když jsem se vydala dobrovolně na dvacítku v příšerném lijáku a v mlze, můžu si být jistá, že už je krize za mnou...:) 

7 komentářů:

  1. Hurááá! Vítej zpátky mezi běháče :)

    Ja mam ted v nedeli posledni letosni zavod a pak si jdu dat bezecky mesicni prazdniny... aby se toho moje telo nejak zregenerovalo..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujuuu :) Držím palce, ať poslední závod dobře dopadne!! Není to náhodou drážďanskej půlmaraton nebo maraton??? :))

      Vymazat
    2. Bezela jsem pulku v Amstru :)

      Vymazat
  2. Krize je určitě za tebou, jestli jsi jenom tak dala dvacítku :-) A že zrychluješ na svých tratích je úplně skvělé :-) Tělo si jednoduše řeklo o odpočinek :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, doufejme, že je krize už v nenávratnu :) A s tím, že si tělo řekne o odpočinek, to určitě taky dobře znáš, viď? :)

      Vymazat
  3. Bylo by divny, kdybychom tyhle krize nemely! :) A ten navrat pak byva vetsinou velka parada, takze k necemu to dobry je :) Po tech tabletach kouknu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě koukni, ale připrav se na to, že jsou chuťově faaaakt odporné :D

      Vymazat

Za každý komentář Vám moc děkuji!