pátek 11. září 2015

Přechod Roháčů, který se nekonal

VAROVÁNÍ: V tomto článku popisuju svůj doposud nejnebezpečnější zážitek v životě. Takže babičky a další starostlivé duše, radši dál nečtěte. :)
_____________________________________________

Na druhý zářijový víkend jsem si s kamarádkou Káťou (kterou pozorní čtenáři z mnoha článků již dobře znají) naplánovala přechod Roháčů.
Roháče, nebo chcete-li Západní Tatry, jsou moje oblíbené hory a já jsem byl celý rok natěšená, jak je spolu s batohem na zádech přejdeme. Měly jsme naplánovaný krásný itinerář:
ÚTERÝ přijet vlakem do Liptovského Mikuláše a dostat se na Žiarskou chatu, kde první noc přespíme.
VE STŘEDU vyrazit ze Žiarské chaty na Baníkov, odtud na Tri kopy, Ostrý Roháč, Volovec a přes Taťliakovu chatu na Zverovku, kde budeme nocovat druhou noc.
VE ČTVRTEK dojít ze Zverovky přes Brestovou a Sivý vrch do vesničky Bobrovec a odtud zpět do L.Mikuláše na večerní vlak zpět domů.

Inu, plány to bylo hezké, ale nakonec vše dopadlo úplně jinak.
V úterý jsme dorazily pohodlným RegioJetem do Mikuláše a podle plánu se dostaly na Žiarskou chatu. Zde jsme měly zamluvený nocleh v turistické ubytovně - přestože zde spalo v jedné místnosti hodně lidí, bylo to tu velmi útulné a pohodlné. A dělají zde výborné bryndzové pirohy! Pokud se někdy vydáte do Roháčů a budete chtít levně a příjemně nocovat, Žiarskou chatu doporučuji všemi deseti.


Ve středu ráno jsme vyrazily na první túru. Výstup na Baníkov (4.nejvyšší hora Roháčů, 2178m.n.m.) byl strmý a náročný, ale pořád se šlo po značené pěšince, takže krom toho, že jsem s těžkým batohem na zádech funěla jak mašina, to šlo naprosto hladce.
Docela nám přálo počasí, takže jsme se kochaly horami tyčícími se okolo nás, ale malinko nás znepokojoval pohled na zasněžené vrcholky nad námi.



Bohužel, s přibývající nadmořskou výškou se začalo zhoršovat počasí a také se začal objevovat sníh. Nejdřív jen tak trošku a potom ho začalo přibývat víc a víc. Pořád jsme však šly po pěšině, takže nám to bůhvíjak nevadilo.
Kousek před závěrečným výstupem na Baníkov ale pěšina skončila a následoval úsek vedený po kamenech, skoro až po skále. Pěkně to klouzalo a pod námi byly strmé srázy dolů, ale pořád to ještě šlo a my jsme statečně šlapaly a přeskakovaly skály vstříc Baníkovu.


 
Zdolaly jsme Baníkov, jenže pak to začalo být horší a horší. Následovaly úseky jištěné řetězy, na které bych se za normálních okolností těšila, jenomže když je všude okolo vás sníh a mlha, neskutečně to klouže a řetěz je opravdu ledový, není to žádný med. Pokračovaly jsme přes skály a řetězy, ještě cca 500 metrů dál. Při pohledu na sráz dolů jsem začínala mít závratě a nedělalo mi to úplně dobře. Měla jsem tak zmrzlé ruce, že jsem se řetězů držela jen silou vůle. Věděla jsem, že je pode mnou několika set metrový sráz, takže se prostě držet musím, zuby nehty.
Ty moje ruce byly tak zmrzlé, že mě dneska ještě dva dny poté bolí.
Káťa měla rukavičky, takže to trochu eliminovala, ale stejně na tom nebyla o nic moc lépe. Když už to bylo fakt vážné, že jsem se nemohla držet řetězů, navlíkla jsem si na ruce ponožky a to trochu pomohlo. :)
 
Statečně jsme bojovaly a překračovaly další skalnaté úseky (věděly jsme, že je jich před námi ještě hodně a že Ostrý Roháč bude teprve terno) , když v tom jsme se dostaly do místa, kde zmizely turistické značky (byly zaváté sněhem) naše cesta měla vést dolů strmě po skále, na jejíž konec jsme kvůli mlze vůbec neviděly. Když jsme viděla díru dolů a všude okolo skály, srázy a spoustu sněhu, došlo mi, že tohle prostě nedám. Promrzlé, slabé a samy v horách, kde se zhoršovalo počasí, to už fakt nebyla sranda.
Káťa na tom byla úplně stejně - obě jsme byly zoufalé a chtělo se nám brečet, ale to jsme si samozřejmě přiznaly až když jsme se dostaly do bezpečí. :) Rozhodly jsme se tedy, že to otočíme a vrátíme se na Žiarskou chatu, kde jsme ráno začaly.

Ani cesta zpět nebyla žádný med - s těmi zmrzlými prsty jsme musely překonat zase všechny řetězové a skalnaté úseky zpátky, zase přelézt Baníkov a sestoupat z něj dolů. Ale pořád to bylo tisíckrát rozumnější řešení, než se pouštět dál.

Když jsme se dostaly k Žiarské chatě, byly jsme fakt šťastné, že jsme to ve zdraví přežily. Zvládly jsme toho spolu už hodně - dojet na kole na nejjižnější cíp Taiwanu, chodit po Taiwanských horách, uběhnout ultramaraton a mnoho dalšího. Ale tentokrát nám hory ukázaly svojí moc a poprvé jsme se přesvědčily na vlastní kůži, že když se v horách zkazí počasí, není čas hrát si na hrdinky.
A to jsme byly "jenom" v Roháčích a né v žádných Himalájích!
Přesvědčily jsme se o tom, že ne všechno, co si usmyslíme, je bez problémů zvládnutelné. A že Roháče dokážou být fakt nebezpečné.


Zbytek našeho pobytu už jsme na žádnou velkou túru nešly. Tahle zkušenost nás prostě tak vytrestala, že jsme se jednoduše bály. (A to je co říct, protože my dvě se skoro ničeho nebojíme:)) Místo toho jsme si prodloužily pobyt na Žiarské chatě o jednu noc, daly si zde ještě jedny bryndzové pirohy, prošly se po tatranské magistrále, procouraly Liptovský Mikuláš a všechny cukrárny ve městě a ve čtvrtek večer odjely Pendolinem zpátky domů.
Přechod Roháčů se sice nekonal, výlet nevyšel ani z poloviny podle našich plánů, ale i tak jsme si ho dokázaly užít a vzaly si z něj velké poučení.

S Roháči tedy máme nevyřízený dluh. Jednou (ideálně příští léto) je rozhodně zdolat chceme. Ale pro příště už víme, že je lepší zvolit teplejší měsíc než září a že si máme pro všechny případy zabalit teplé rukavice. :)

9 komentářů:

  1. Teda, já bych tam nahoře začala hysterčit a brečet a nejspíš by mě našli až další rok při oblevě. Jste moc statečné, že jste se zvládly ve zdraví dostat dolů. Tatry jsou nádherné, já tam byla vloni poprvé, ale horko těžko jsem zvládla výstup na Téryho chatu přesto, že počasí nám vyšlo parádně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Téryho chatu vůbec neznám, to se schválně podívám, kde se nachází :)

      Vymazat
  2. Já mám z Ostrého Roháče podobný zážitek, naštěstí jenom bouřka bez sněhu, ale i tak jsem se docela bála. A bylo mi tehdy 18, takže už je to hoooodně dávno :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeeej, bouřka na Ostrém Roháči taky musela být "skvělá" :( Věřím, že si to pamatuješ dodneška :D

      Vymazat

Za každý komentář Vám moc děkuji!