Národní park Linnansaari & hrad Savonlinna

Uplynulý prodloužený víkend se nesl ve velice akčním duchu: Janě přijeli na návštěvu velice milí kamarádi z Čech, a tak jsme se domluvili, že si od pátku do neděle společně půjčíme auto a prozkoumáme tři nádherná finská místa.

Tím prvním byl národní park Linnansaari, který se nachází asi 160km jihovýchodně od Kuopia. Tento národní park je umístěný na ostrůvku, takže se na něj nelze dostat jinak než loďkou nebo motorovým člunem.
Nejenom, že je tento park krásný, ale je také unikátní tím, že zde lze pozorovat tuleně.
V pátek jsme se tedy na toto místo vydali. Dopravu na ostrov jsme si domluvili dva dny předem. Cesta z pevniny na ostrov trvala asi 10 minut, ale bylo to docela utrpení: na motorovém člunu to houpalo a stříkala na nás voda, což by bylo skvělé v létě, ale ne v období, kdy bylo pár stupňů nad nulou a jezero bylo rozmrzlé velice zčerstva.

V národním parku jsme si udělali pěknou procházku: z jednoho konce ostrova na druhý to bylo asi čtyři kilometry. Jelikož jsme věděli, že se zde nachází několik tábořišť, vezli jsme si s sebou buřty s tím, že si je k obědu opečeme.
To bylo skvělé! Opékala jsem buřty po strašně dlouhé době a moc se mi to líbilo. Také mě fascinovalo, že ve Finsku v lese máte precizně připravené ohniště, dříví, pilku, sekeru a další věci nezbytné k rozdělání táboráku. U nás by to už bylo dávno rozkradené nebo zničené. :)

Poté, co jsme se dosyta najedli a nabažili ohýnku, jsme se přesunuli do další části ostrůvku, ze které byl skvělý výhled. Kochali jsme se krajinou a také jsme pozorovali dalekohledem, zda neuvidíme tuleně. Bylo to moje veliké přání, vidět je ve volné přírodě.
A vyplnilo se nám...tak z poloviny. Viděli jsme dalekohledem něco, co MOHL BÝT tuleň, ale stejně tak to mohl být kámen. Pozorovali jsme onu věc celkem dlouho a shodli jsme se na tom, že to určitě, na sto procent, tuleň je. Ale že spí.

V Linnansaari jsme strávili skoro pět hodin a poté pro nás zase přijel vodní "taxík" a odvezl nás na pevninu. Moc se mi na tom malém ostrůvku líbilo! Jen škoda, že jsme ty tuleně nespatřili více zblízka.
V místě, kde jsme měli zaparkované auto a kde bylo turistické centrum národního parku, jsme se poté občerstvili kávou a koblihou.
Koblihu jsem měla naposledy snad na základce a vůbec by mě nenapadlo, si jí nyní dát. Jenže jsme se od místních lidí dozvěděli, že dát si na prvního máje koblihu je ve Finsku tradicí.
Tak my se v Čechách líbáme pod rozkvetlou třešní a Finové místo toho tlačí koblihy!
Je to docela úsměvná tradice, viďte?

Tím ale náš výlet neskončil: v pozdním odpoledni jsme se posunuli dalších 40km do města Savonlinna, kde se nachází zřícenina hradu Olavinlinna. Hrad byl bohužel kvůli státnímu svátku zavřený - to mě trochu mrzelo, ale na druhou stranu, v Čechách se určitě nachodím ještě na tolik hradů a zámků, až mě to nebude bavit:) Prošli jsme si městečko, udělali si nějaké fotky a kolem sedmé večer jsme se vydali zpět do Kuopia.

Do Kuopia jsme dorazili někdy po deváté. Byla jsem totálně vyřízená, takže jsem jen vykonala nezbytnou hygienu a padla za vlast. Další den ráno totiž naše výletování pokračovalo, tentokrát na severovýchod do NP Koli.
Ale o tom až zítra.