pátek 30. ledna 2015

International food festival

Gurmánské akce jsou prostě nejlepší. A je jedno, jestli se jedná o noblesní Prague food festival a nebo o nějaký menší, soukromý dýchánek.

Včera pořádala studenská organizace KISA International food festival. Každý účastník měl sám nebo v malé skupince uvařit nebo upéct pokrm, který reprezentuje zemi nebo region, v němž žije.
Třeba takoví Italové, ti to mají panečku jednoduché! Ale co my Češi?! Čím se máme jako reprezentovat, když české gastronomii momentálně vládne Láďa Hruška a většina jídel je buď hnusných nebo náročných na přípravu? (Omlouvám se, ale já prostě nejsem velký fanoušek české kuchyně. Jediná česká jídla, která mám ráda, jsou ovocné knedlíky, maminčiny buchty a trdelník)  
V našem tříčlenném českém zastoupení jsme tedy vymýšleli, co uvaříme. Nakonec padla volba na lečo a bramboráky. Bohužel se však stalo, že Matyáš, který je na lečo specialista, chytil nějakou virózu a vaření i festivalu se nemohl zúčastnit. Zůstali jsme na to tedy jenom dva a odpoledne, tři hodiny před začátkem festivalu začali připravovat bramboráky. Byla to docela fuška, oloupat, nastrouhat, okořenit a dále doupravit dvě kila brambor, aby to bylo alespoň trošku reprezentující a k jídlu.  
Přestože jsme se svým výsledkem úplně spokojení nebyli, přidáním cukety a mrkve jsme docílili docela hezké barevnosti. Udělali jsme zhruba 30-40 malých bramboráčků. Celý proces zabral přes dvě hodiny a na konci jsem si připadala, že smrdím jak jeden velký bramborák. Kombinace česneku a oleje - to je něco, co ze sebe člověk nesmyje, ani když si dá důkladnou sprchu a přestříká se růžovým parfémem. :)
V šest hodin večer se všichni účastníci začali postupně scházet v budově studentské unie, kde se akce konala. Byly zde připravené dlouhé stoly, vlajky jednotlivých zemí, talířky a příbory.
Nesměle jsme s Vláďou, mým českým parťákem položili naše bramboráky k české vlajce a tak trochu jsme se báli, že o ně nebude mít nikdo zájem a že úplně všechny zbydou.

Naše obavy ale byly zbytečné! Asi deset minut po vypuknutí žranice vypadal náš český koutek takto:
No, bylo to trošku smutné, že jsme po celý zbytek večera neměli co nabídnout a že za mnou neustále někdo chodil s otázkou, kam zmizelo to naše české jídlo. Ale co! Asi holt lidem naše bramboráky chutnaly. Kdyby celé dva talíře zbyly, bylo by to mnohem smutnější.

Dost bylo o bramborácích. Co dalšího jsem na festivalu ochutnala? 
Tak třeba německý koutek byl skvělý, ačkoliv německá kuchyně není moc chvalně proslavená. Ale naši němečtí kamarádi chtěli nejspíš tento předsudek vyvrátit a upekli hraběnčiny řezy, koblihy nebo třeba takový slaný koláč s kysanou smetanou, který byl vůbec jeden z nejlepších jídel, jež jsem za večer ochutnala. 
Francouzi udělali palačinky, tarte tatin a nějaké další koláče. Italové přinesli lasagne, focacciu, pizzu a čokoládový salám. Španělé připravili paellu. Slovák přišel s haluškami. Rusové donesli bramborový salát, který chutnal úplně stejně, jako jíme my na Vánoce. Američan se pochlubil brownies a mrkvovým dortem. Finové svými koláčky a typickým pečivem. Bylo tam celkově strašně moc různých buchet a koláčů a ačkoliv jsem se dušovala, že se budu krotit a moc sladkého si nedám, stejně tomu nešlo odolat:)  
  Kromě "klasických" jídel a kuchyní, které znám, mě tu překvapilo třeba Somálsko! Vůbec jsem nevěděla, že tu nějací Somálci jsou - a připravili úplně excelentní trojúhelníčky plněné kari, zeleninou a tuňákem. 
Slečna z Albánie přinesla snad mé úplně nejoblíbenější jídlo - zapečený lilek s rajčaty a mozzarellou. Měla jsem jen ždibíček, ale byl výborný a navnadilo mě to, udělat si ho o víkendu k obědu celý pro sebe.:) Albánci také připravili masovo-zeleninové špízy, které byly rovněž moc dobré.

Jak je vidět, ochutnala jsem toho hodně, ale zdaleka né všechno! Ono to ani nešlo - zaprvé, některá jídla byla hned pryč. (třeba naše bramboráky) A zadruhé, kdybych ochutnala úplně všechny ty buchty, tak bych asi dostala cukrovku.(přestože jsem cukrářské dítě a  tudíž jsem zvyklá na opravdu veeelké množství sladkostí)

Food festival tedy splnil mé očekávání. Jasně, že jídla na takovémto studentském festivalu nechutnají jako z Alcronu. ALE skvělá atmosféra a rozšíření gurmánsko-kulturních obzorů, to je oč tu běží :)

pondělí 26. ledna 2015

Hodně sportu + hodně dobrého jídla = ideální víkend

Minulý týden jsme společně s cca deseti dalšími kamarády započali novou, naprosto skvělou tradici: Nedělní brunch.
Brunch = breakfast + lunch, česky tedy něco jako "snídaňooběd". Protože jsem tušila, že se bude jednat o enormní obžerství, šla jsem si předtím pěkně zaběhat. A udělala jsem dobře! Sešli jsme se o půl jedné (pro mě to byl tedy spíše oběd - snídani jsem měla už v 9 ráno:)) a každý přispěl do mlýna s něčím slaným nebo sladkým, v obou případech však vždycky dobrým. Za příjemné atmosféry a dobré nedělní nálady jsme tedy měli:

- Vaječnou omeletu s hráškem
- Císařský trhanec s teplými jablky, tak jak to dělají v Rakousku na horách
- Rozpečené bagetky s mozzarellou a rajčaty
- Teplé croissanty
- Ovocný salát
- Těstovinový salát
- Spoustu zeleniny
- Lívanečky s ovocem
- Míchaná vajíčka
- Takové finské "lodičky" s rýží - karelské pirohy
- Ovocnou buchtu
- Kakaovou buchtu

Protože se to všem líbilo, rozhodli jsme se, že si akci zopakujeme i další neděli. (A není vyloučeno, že se bude zopakovávat každou neděli:)) Tyto dvě neděle to ale vyšlo tak, že měl vždycky někdo narozeniny, takže bylo o důvod víc.
Další neděli, tedy včera, se nás sešlo ještě více než na prvním brunchi. A opět každý něco uvařil nebo upekl, ale tentokrát byl náš stůl (resp. dva stoly, protože se to na jeden nevešlo) plný úplně jiných věcí! Náš druhý brunch tedy zahrnoval:

- Mnou dělané mexické tortilly s mletým masem, pálivou směsí a sýrem
- Matyášovo lečo
- Sushi
- Lososové jednohubky
- Palačinky
- "French toasts" neboli takové měkoučké, strašně dobře udělané toastíky
- German apple rings, neboli jablková kolečka, na které si musím bezpodmínečně vyžádat recept
- Čočkový dip
- Těstovinový salát
- Čokoládovou buchtu
- Další buchtu
-2 druhy pudinků, čokoládovou pěnu, slaný karamel a ovocný toping => to vše na potírání palačinek a dalších věcí
- Skořicové rolky
- Ovocný salát

Ochutnala jsem úplně všechno a nenašlo se nic, co by mi nechutnalo. Spíš naopak - už teďka mám zálusk na několik receptů, které si nesmím od svých kamarádů zapomenout poznamenat, než pojedu domů. 
Navíc jsem zjistila, jaká je brunch skvělá lidi-spojující aktivita - v Čechách  bohužel zatím poměrně opomíjená. Ráda bych ho u nás po mém návratu alespoň občas zavedla :)  

Obě neděle po tomto příjemném posezení následovala další příjemná činnost: Sunday jóga. 
Mám ohromnou radost, že je zde ve Finsku, stejně jako byla na Taiwanu, možnost cvičit jógu. Opět jsem si totiž uvědomila, jaký má jóga na moje tělo skvělý vliv a že jóga k běhání prostě pasuje jak prdel na hrnec. A máme tady skvělého učitele z Indie, takže jsou hodiny opravdu příjemné a kvalitní!
Na jógu do města jsme šly celkem 4 holky pěšky, což dalo tam a zpátky dobrých 8 kilometrů.
 Když k tomu přičteme mé běhání, mám za včerejšek v nohách rovných 20 kilometrů (+ zmíněnou hodinku jógy), takže si myslím, že si takovouhle gurmánskou akci nemusím absolutně vyčítat :)

Běhání a jóga však nebyly mé jediné víkendové sporty! V sobotu jsem vyrazila do místního lezeckého centra. Jsou tu sice jen bouldery, (= člověk nemá sedák a není přivázaný na laně, pouze má pod sebou matrace a neleze se do větších výšek než 3-4m) ale zato tu bylo hodně tras, které si člověk mohl vylézt. Já jsem samozřejmě zvládla jen ty nejjednodušší, ale i tak to byl pro mé slabé ruce poměrně záhul.:) V lezeckém centru jsme vydrželi celé sobotní odpoledne a moc se mi tam líbilo! Navíc tam měli dobré kafíčko, což byl bonus plus. 
Rozhodně tam během pobytu ještě ráda zavítám - jedinou nevýhodou je, že první návštěva stojí 5€ a ta další už 10€. Kdyby to bylo naopak, bylo by to lepší! :) 

Poslední věc, kterou nesmím zapomenout zmínit, je fotka, kterou jsem pořídila během včerejšího běhání. Jsou to rybáři na zamrzlém jezeře - prostě si udělají díru do ledu a rybaří! Udivilo mě však, že včera byly pouhé -2°C a na jezeře jich bylo jak naseto! Já bych se bála, že v takovém "vedru", jako -2°C, se to se mnou propadne... 

pátek 23. ledna 2015

Pár řádků o škole, aneb Studium na Savonia University

Už je tomu druhý týden, co chodím ve Finsku do školy, a tak nastal čas na krátký článek o tom, jak to v takové finské škole vypadá.
Mojí dočasnou univerzitou se stala Savonia University of Applied Sciences v Kuopiu. Přestože v Čechách studuji normálně Management cestovního ruchu, tady jsem byla zařazena do skupiny "Business and administration".
Mou povinností je, přivézt si domů nejméně 18 kreditů, jinak bych musela vracet část stipendia. Nasbírat 18 kreditů však není žádná extra dřina - jsou tu lidé, jejichž školy mají mnohem tvrdší požadavky. Ke studiu jsem si mohla vybrat zhruba z dvaceti ekonomických, manažerských nebo jazykových předmětů, které jsou vyučovány v angličtině.

Kromě toho, že semestr ve Finsku začíná velmi brzy (tady to bylo 7.1), je tu ještě jedna zvláštnost - semestr je rozdělen ještě na dvě části. V praxi to znamená, že do konce února studuji určité předměty, pak následuje týdenní zkouškové období, po něm týdenní prázdniny a od půlky března do půlky května bude probíhat druhá část semestru, ve které se budou vyučovat zase úplně jiné předměty.
Škola vyžaduje mnohem víc práce než na Taiwanu, (No, asi každá škola by vyžadovala více práce než na Taiwanu:)) a myslím, že se zde něco naučím, na druhou stranu však nemůžu říct, že bych si vybrala nějak extra těžké předměty a že bych se tu předřela. :)
Vybrala jsem si tedy:
International marketing
Marketing mě všeobecně celkem baví a zajímá (i když ho mám trošku zhnusený zkouškou z INMCR, ze které jsem v prosinci bohužel dostala trojku) a tak jsem si zapsala tento předmět. Učí ho poměrně sympatický profesor, který vypadá, že má za sebou nějakou tu praxi v oboru a tak ví, o čem mluví.
Učitel tohoto předmětu však má nejspíše hodně rád energetické nápoje, protože si jinak neumím vysvětlit, že na ně vztahuje veškerou probíranou látku a neustále o nich mluví. Během února budeme vypracovávat skupinový projekt, který musí být zaměřen - jak jinak - na trh energy drinků v námi vybrané zemi. Nejprve jsem z toho moc nadšená nebyla, protože energiťáky fakt nesnáším a považuji je za největší hnus, ale pak jsem se od toho odprostila a začalo mě to docela bavit :)

Intercultural communication
Tento předmět jsem si zapsala na doporučení lidí, kteří byli na Erasmu na této univerzitě v minulých letech. Probíráme zde různé kulturní rozdíly, zvyky a zvláštnosti jednotlivých národů a tak. Je to docela zajímavé, asi zatím nejlepší předmět tady.

English in international business
Angličtina zaměřená na slovní zásobu ze světa mezinárodního obchodu. Rozhodně užitečný předmět - už teď vidím, že jsem se za ty dva týdny pár nových slovíček naučila. Učitelka - přestože je moc milá - je občas lehce uspávací, ale jinak dobrý :)

Tyhle tři předměty navštěvuji nyní, do konce února. Nutno však podotknout, že výuka je zde o něco intenzivnější než u nás - na každý předmět se chodí 2x týdně na 90 minut, tzn. na 4 vyučovací hodiny týdně. Na přednášky a cvičení se tady výuka vůbec nedělí - spíš je na každém studentovi, aby si látku naštudoval sám. Hodiny nejsou vůbec povinné, docházku nikdo nekontroluje. Ale samozřejmě na všechno poctivě chodím - co bych jinak celé dny dělala :)
Za 14 dní mi začíná Finština, což bude dvouměsíční kurz, na jehož konci bude zkouška. Nepředpokládám, že se za dva měsíce bůhvíco naučím, ale když už tady v tom Finsku jsem, tak proč do toho jazyka malinko neproniknout :)

Na přelomu února  a března budu mít takové dvoutýdenní "volníčko" - nejprve jedeme na týden do Laponska a potom za mnou na týden přijede mamka. Potom mi začne druhá půlka semestru, ve které budu mít tyto předměty:
Business communication - obchodní komunikace, psaní anglických dopisů a tak. Takovýto předmět potřebuji sice jako sůl, ovšem mnohem více by se mi hodil v němčině, neboť obchodní němčina bude moje jedna jediná zkouška, kterou budu skládat v Hradci po příjezdu domů.

Advanced professional English - další angličtina, to abych nezakrněla. Sice si jako "advanced professional" moc nepřipadám, ale snad to nějak zvládnu.

Russian business environment - volně přeloženo jako "Ruské obchodní prostředí". Na tenhle předmět se těším úplně nejvíc, a to z jednoho prostého důvodu - část se sice bude odehrávat normálně ve škole, ale ta druhá (lepší) část předmětu bude v Petrohradě, kam pojedeme v dubnu na několik dní na výlet! Podívat se do Ruska je můj velký sen, a tak se už teď nemůžu dočkat.

Tohle jsou tedy moje studované předměty. Po dvou odchozených týdnech musím říct, že mě ta škola (až na občasné chvíle) fakt baví. Je to takové praktičtější než u nás.
A když nic, tak se tam aspoň každý den dobře najím! Sice už mi začíná občas připadat, že jsou ta jídla někdy trošku na jedno brdo, ale pořád to nemění nic na tom, že ve finské menze vaří moc dobře a že má člověk za skvělou cenu talíř jídla + talíř salátu + pečivo k tomu. ¨
Dneska třeba vegetariánský falafel (podobný, jako jsme jedli na Naschmarktu ve Vídni!) s pita chlebem a s rejží. Ňam! :)

Takhle luxusně naše škola vypadá :) Prozradím však, že univerzita zaobírá jen asi tak 5% z celého tohoto kampusu. Zbytek tvoří kanceláře různých finských firem.
Zdrojhttp://toimitilat.technopolis.fi/system/images/W1siZiIsIjIwMTQvMDYvMDYvMTJfNTlfNTFfMzI4XzcwMjEwX01pY3Jva2F0dV8xX3Bhbm9yYWFtYV90ZWNobm9wb2xpc18uanBnIl1d/70210_Microkatu_1_panoraama_technopolis_.jpg

sobota 17. ledna 2015

Hokej

Dneska se v Kuopiu konalo velké hokejové utkání: Kalpa Kuopio vs. Ilves Tampere. Tyto teamy si vedou ve Finsku poměrně dobře - jsou součástí národní ligy. (Přiznám se, že tohle jsem si musela najít na Wikipedii. Kromě toho jsem tam také našla, že v tomto teamu hrají i nějací Češi :)
Ačkoliv nejsem žádný hokejový fanoušek, říkala jsem si, že když už v tom Finsku jsem, tak se alespoň jednou na nějaký zápas podívat půjdu. Byl to můj druhý sledovaný zápas v životě - na hokeji jsem byla předtím jen jednou, a to tehdy, když měl zápas můj bratr. Bohužel seděl pořád na střídačce a na led ho pustili jen asi na 10 sekund z celého utkání, takže to pro naší rodinu moc veselý zážitek nebyl.

Dneska jsme vyrazili skoro všichni Erasmáci. Hokejová hala se nachází v centru města, takže jsme se tam rychle a pohodlně dostali. Měli jsme nejlevnější lístky na stání a úplně to stačilo. Stání se dalo ty dvě hodinky v pohodě vydržet a navíc - přestože to byl zajímavý zážitek, nejsem takový blázen do tohoto sportu, abych dávala za lístek více než 4,5 eura. :) Hala byla úplně plná - tyhle fotky jsou pořízené půl hodiny před začátkem, takže to může klamně vypadat trochu poloprázdně.



Jak už jsem zmínila, hrálo Kuopio proti Tampere. Samozřejmě, že jsme fandili Kuopiu, když tu bydlíme! Když však Kuopio v posledních pěti minutách prohrávalo 4:0, říkali jsme si, jestli přeci jen nezačít fandit tomu Tampere :)
Samotná hra mě docela bavila, i když chvílemi to na mě bylo až moc dlouhé - příště bych si možná měla lépe naštudovat pravidla. Vím jen, že cílem je dát góla, ale ta další, "menší" pravidla hokeje mě bohužel během mého života minula, a tak jsem například nevěděla, proč se hra neustále zastavuje.

Více než samotný zápas mě bavily ty serepetičky okolo - líbila se mi hudba, kterou zde v mezipauzách hráli, líbili se mi skandující fanoušci s vlajkama - ta atmosféra byla opravdu skvělá. Také bylo moc hezké, když na led naběhli junioři (nebo jak se říká asi šestiletým hokejistům?!) a ty velké hokejisty tam jakoby uvedli a potom jim během přestávek čistili prostor okolo branek. Zajímavé taky rozhodně bylo, když se občas hráči na ledě začali rvát. Bohužel, rozhodčí byl vždycky strašně rychlý a během pár sekund je s pomocí píšťalky rozehnal.

Úplně ze všeho nejvíc se mi ale líbil maskot Kalpy, což bylo docela vtipné kuře hrající na kytaru. Zde na fotce kytaru bohužel nemá.
Zdroj: http://www.muotsikka.fi/sites/default/files/styles/large/public/Näyttökuva%202013-09-15%20kohteessa%2018.21.17.png

Hokejový zápas tedy byl pro mě příjemným, sobotním zážitkem. Nenadchlo mě to natolik, že by se ze mě stal nový hokejový fanoušek, ale zároveň nemohu vyloučit, že na hokej ještě někdy zajdu :)

úterý 13. ledna 2015

Nemoc, túra, párty a grilovačka v -18°C

Mám takovou novou tradici - vždycky, když někam přijedu, tak tam během prvních dnů onemocním. Teda zatím se mi to stalo jen na Taiwanu a teď tady ve Finsku, ale už se tomu dá jistojistě říkat tradice.
Začalo to lehkým škrábáním v krku, když jsem se v sobotu probudila. A skončilo to vysokou horečkou, kterou občas během noci vystřídala zimnice. Včera v noci jsem se vzbudila a díky horečce jsem měla úplně propocené celé prostěradlo a peřiny, a tak jsem se ráno rozhodla vydat ke školní doktorce. (Když jsme minulý týden dostávali ve škole informace o všem možném, zapsala jsem si do svého diáře každou kravinu, ale adresu na doktora nikoliv - přece to nebudu v životě potřebovat, říkala jsem si. Teď se mi to vymstilo a musela jsem to složitě dohledávat na internetu:)
Byla moc milá a naštěstí mi potvrdila, že nemám ani chřipku, ani angínu. Jen jsem prostě nějak neustála ten teplotní rozdíl. (A běhání v mínus dvaceti:) 
Poté, co mě prohlídla, změřila teplotu a vykonala všechny běžné věci, které doktoři dělají, si vzala něco, co vypadalo jako 3x větší šťourátko do uší a vesele mi oznámila, že mi to strčí do krku a udělá stěry. V tu chvíli mi ztuhla krev v žilách, okamžitě jsem si vzpomněla na historku z mého dětství, "kterak Verunka  poblila pana doktora Veselého" a bála jsem se, že se bude něco podobného opakovat i ve Finsku. Naštěstí jsem to přežila bez blití a zítra se dozvím výsledky, jestli v tom krku opravdu nic nemám :)

Abych ale nemluvila jen o svých nemocech - v minulých dnech rozhodně nemůžu říct, že bych se nudila.
Začnu třeba welcome párty, která se konala minulý čtvrtek. Večer předtím jsme měli na jednom z bytů docela příjemné a poklidné posezení, sešlo se nás asi deset. Myslela jsem si, že by se to samé mohlo zopakovat v našem bytě, předtím než pojedeme do města. Jenže se nějak nešťastně rozkřilo po Facebooku, že se u nás koná "párty", a tak do našeho skrovného bytečku přišlo asi 30 ječících, podnapilých lidí :D No, jako fakt něco pro mě. Naštěstí se všichni postupně přesunuli do města, takže nedošlo k žádné větší katastrofě.
V centru Kuopia je jedna hospoda, kde mají každý čtvrtek pivo za 2€. To je na Finské hospody superlevná cena! Chvíli jsme tam pobyli (k mé smůle na víno žádné akce nemají a dvě deci stojí kolem šesti eur) a pak jsme se přesunuli do klubu Ilona, kde byla diskotéka a karaoke. Karaoke ve Finsku docela frčí, je v poměrně hodně hospodách. Byla zábava pozorovat ostatní, jak zpívají, ale nevím, jestli někdy dostanu odvahu na to, jít tam zazpívat taky.:D

V sobotu jsme my 3 Češi, holky z Německa a ještě pár dalších lidí vyrazili na túru. Trasa vedla přes Neulamäki tower(tam už jsme jednou byli - viz minulý článek), zasněženým lesem k nějakému jezeru a poté do města, kde jsme si v menze dali oběd. Byl to super výlet, nachodili jsme dobrých deset kiláčků, což se v hlubokém sněhu docela nechá. Taky jsem během procházky zkoušeli trochu bobovat- resp. jezdit na pytlích, ale to moc nešlo. Jediné mínus celého výletu bylo, že byla příšerná zima - to má možná za následek tu mojí nemoc.





V neděli večer pořádala studentská organizace KISA grilovačku u nás před kolejema. Mělo to však jeden háček - ten den bylo -18°C. Myslela jsem, že bude grilování kvůli té obrovské zimě zrušené, ale to se nestalo. -18° je asi ve Finsku na grilovačku normálka počasí. Navlíkla jsem na sebe milion vrstev oblečení (vzala jsem si dokonce i své růžové  kalhoty na snowboard, ačkoliv jsem se jim do poslední chvíle bránila, protože tu mám s sebou růžovou bundu a nechtěla jsem být tudíž růžová úplně celá:)  a šlo se. 
U asi 1x1 m velkého ohně se tísnila spousta lidí a na rožni se pekly klobásy a další věci. Asi hodinu jsme postávali venku, začínali jsme být lehce zmrzlí a hladoví a prostor kolem ohně se ne a ne uvolnit.
Když jsme viděli, že je to fakt beznadějné, sebrali jsme se asi v osmi lidech a všechny ty naše klobásy, sýry, steaky, lososy a další věci, co jsme měli na gril, jsme si šli udělat dovnitř na pánev. Nakonec to nebylo o nic horší a hlavně jsme byli v teple :) 


čtvrtek 8. ledna 2015

První týden ve Finsku - škola, zima, zábava a tak.

Zítra tomu bude týden, co jsem přijela na Erasmus do Finska a samozřejmě se množí spousta otázek od mých blízkých - "Co zima?", "Co škola?", "Co jídlo", "Jaké to tam je?" apod.

Začnu tedy tím, že zhruba třetí den našeho pobytu se začala naše obytná čtvrť plnit a začali sem najíždět další mezinárodní studenti. Samozřejmě jsme se začali pomalu seznamovat a pořádat různé společné akce a večírky - je tady naprostá převaha Francouzů a Němců, Češi jsme tady celkem tři. A pak jsou tu lidi z Itálie, Belgie, Rakouska a tak. Nutí nás to mluvit pořád anglicky, což je super.

Co se týče zimy, v pondělí bylo zhruba -15° v úterý dokonce -20°. Jinak se teploty pohybují kolem -5°C. Když je velká zima, tak obvykle svítí sluníčko a je krásně modré nebe, zatímco když je kolem nuly, je zataženo a sněží.
V úterý, v onen nejchladnější den, jsme se vydali na menší procházku na Neulamaki tower - rozhlednu, která se nachází asi kilometr za naším domem. Z rozhledny je vidět na všechny světové strany, ten den bylo navíc velice jasno a tak jsem mohla konečně na vlastní oči spatřit, kolik jezer a lesů obklopuje naše okolí. Cestou zpátky jsme sice všichni trochu mrzli, ale horký čaj po návratu domů to rychle spravil.


Úterý je také den, kdy je na našich kolejích pravidelně sauna zdarma. Holky od šesti a kluci od osmi. Vydaly jsme se tam snad všechny holky - sauna je sice docela malinká, ale nakonec se nám povedlo se do ní naskládat. Večernímu saunění předcházela diskuze, zda v plavkách nebo bez. Zde byl vidět zajímavý kulturní rozdíl - já a holky z Německa jsme rezolutně řekly, že v plavkách se prostě do sauny nechodí, zatímco Francouzky pištěly, že nahaté nepůjdou :)
V sauně jsem nakonec - společně s těmi nejotrlejšími - vydržela skoro hodinu a půl, resp. 3x jsme vystřídali saunu + studenou sprchu. Těsně předtím jsem si v té ohromné zimě byla zaběhat deset kiláčků, (a zjistila jsem, že i v mínus dvaceti se v pohodě běhat dá) takže to opravdu bodlo. Když jsem se saunováním skončila, připadala jsem si jak znovuzrozená :)

Ve středu jsme šli poprvé do školy. Ještě se nekonala žádná výuka - byl pouze tzv. orientační den. Sešli jsme se v jedné třídě všichni exchange-business-studenti. Ještě předtím, než nám začala Eeva Mönkonnen (tj. paní, která nás má ve škole na starosti a je prý něco jako naše finská maminka:)) povídat co a jak, přivezli nám do třídy vozejček, na kterém bylo nějaké sladké pečivo, čokoláda, čaj a kafe. Že prý je ve Finsku nemyslitelné, aby se začal školní den bez kávy a něčeho k tomu. To se mi samozřejmě moc líbilo :)
Poté jsme se dozvěděli nějaké informace o průběhu semestru a o našich budoucích předmětech a zkouškách. Ve Finsku je semestr rozdělen na další dva "podsemestry" - to znamená, že do půlky února budeme mít určité předměty, potom bude první zkouškové období a od března do konce května budeme mít zase jiné předměty. Samozřejmě to nebude takové lážo plážo jako na Taiwanu, ale s tím jsem sem jela :) Samotná výuka začne od příštího týdne a zatím to vypadá, že budu chodit do školy od pondělí do pátku, ale vždycky třeba jen na 2 hodiny.



Už jsem také stihla párkrát ochutnat jídlo ve finské menze. Od lidí, kteří byli ve Finsku v minulých letech, jsem slyšela samé pozitivní ohlasy na finské menzy a já to mohu nyní jen potvrdit.
Funguje to zde tak, že si člověk může vybrat každý den ze tří jídel a libovolně si nandat jejich množství a kombinaci. Na další talíř se nandavá salát - opět tu je poměrně pestrý výběr z mnoha druhů zeleniny, dresingů a dalších doplňků. K tomu všemu si ještě můžu vybrat nějaké pečivo a pití. (Finové pijí běžně k obědu mlíko - to mi sice přijde strašný, ale proti gustu...) Tohle všechno za cca 2€, jen nějaké "lepší" jídlo - jako třeba losos - stojí 5€.

Bohužel mě tu asi čtvrtý den potkala menší nepříjemnost, a to taková, že mi odešel můj  drahý telefon. (Který souběžně slouží jako foťák - tím taky vysvětluji to, proč jsem ještě nikam nedala skoro žádné fotky) Nějak nepřežil tu zimu, navíc jsem s ním už měla menší "problém" na 1.ledna, takže mi úplně odešel displej a nerozchodil se ani po několika dnech v teple.
 Nyní už mám nový, naštěstí jsem v centru Kuopia sehnala podobný typ za supr cenu (kdo by to byl řekl, že v drahém Finsku koupím mobil o 600kč levnější, než je jeho nejlevnější cena na Heureka.cz), ačkoliv to zezačátku vypadalo, že mi telefon neprodají, protože nemám finské občanství. Ve vedlejší prodejně pak byli hodnější :)

Poslední věc, která stojí za zmínku, bylo včerejší "seznamování" se studentskou organizací KISA. Je to něco jako náš hradecký buddy system - organizace, která vymýšlí program pro zahraniční studenty a snaží se jim všelijak zpestřit pobyt. Seznamovací (pod)večer se konal nedaleko naší školy, ve velké místnosti s krbem. Sešlo se nás tam asi 50.
Dozvěděli jsme se, kdy se budou během semestru konat jaké akce a výlety a také jsme hráli různé "hry" - první byla tzv. human bingo. Spočívalo to v tom, že jsme dostali papír, na kterém byla 5x5 tabulka a v jednotlivých polích věty typu "Někdo, kdo skákal bungee jumping" "Někdo, kdo má piercing" "Někdo, kdo běžel závod na 10km, půlmaraton nebo maraton" (to jsem byla já, hahaa!) Naším úkolem bylo, hledat lidi, kteří danou věc splňují a zapsat si do tabulky jejich jméno. Vítěz, který měl zaškrtanou celou tabulku, pak vyhrál nějakou cenu.
Další aktivitou bylo speed date, neboli rychlé rande. Seděli jsme proti sobě kluk x holka a po určitou dobu (řekla bych, že cca 2 minuty) jsme museli konverzovat. Po uplynutí časového limitu jsme se posunuli o člověka dále. S někým šlo povídání jako po másle, s někým hůře. :) Každopádně během "speed datingu" jsem poznala Fina, Francouze, Itala, Pákistánce, Íránce, Němce, Rakušáka, Čecha, kluka z Ghany (Ghaňáka?!?), Brita, Američana a možná ještě někoho dalšího, takže to bylo fakt zajímavé :)

sobota 3. ledna 2015

První chvíle ve Finsku

Pozorní čtenáři a mojí známí jistě vědí, že poté, co jsem se v létě vrátila nadšená z Taiwanu, jsem se rozhodla využít podruhé možností, které nabízí naše škola a vycestovat ještě na Erasmus do některé z evropských zemí. Strašně moc jsem přemýšlela, jestli do Finska nebo do Anglie.

Jak už název článku napovídá, rozhodla jsem se pro Finsko, konkrétně pro město Kuopio. Semestr ve Finsku začíná velmi brzy, a tak jsem se svým spolucestovatelem ze školy letěla už prvního ledna. Letěli jsme se společností Finnair z Prahy do Kuopia s přestupem v Helsinkách.
Let byl naprosto pohodový, 1 kilogram nadváhy mého kufru mi paní u přepážky s mrknutím očka odpustila.
(Celé balení bylo pořádný oříšek - když jsem letěla na Taiwan, mohl mít můj kufr 30 kilo. Nyní mohl mít pouze 23 kilo. A to jsem si balila samé těžké a zimní věci, kdežto na Taiwan - s trochou nadzázky - pouze pár kraťasů, tílek a žabky. Myslela jsem, že si budu muset připlácet další zavazadlo, ale nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem druhý, příruční kufr nacpala těžkými věcmi a doufala, že ho nikdo nebude vážit. Bohudíky mi to prošlo, protože 8 povolených kilo tedy rozhodně neměl. Bez problémů jsem tedy do Finska propašovala dobrých 40 kilo zavazadel :)

Do Kuopia jsem přiletěli v 00:40, 2.ledna. (Je zde jedna hodina časový posun) Na letišti nás vyzvedla Henna, holka z místního buddy systému. Po tom, co jsme se navzájem představili, nám oznámila malý problém - na Nový rok jí nikdo nedal klíče od našich bytů, a tak budeme muset jít spát k ní domů. Sice jsme tedy první noc strávili noclehem na zemi, ale byli jsme za to nehorázně vděční, že jsme nemuseli spát ani na letišti, ani v žádném drahém hotelu. Ráno nás vzala Henna do kanceláře Kuopasu (= společnost, která v Kuopiu vlastní a pronajímá studentské byty) a hnedka jsme dostali klíče od našich bytů.

Bydlím v čtvrti Neulamäki, která je vyhlášená tím, že zde bydlí většina erasmáků. Včerejší únava mi zatím nedovolila to tu moc prozkoumat, ale na první dojem je to tady moc hezké. Bydlím v bytě s dalšími dvěma spolubydlícími (které ještě neznám, teprve mají přijet) a mám hezký, velký pokoj sama pro sebe. Kromě své postele zde mám ještě další matraci a peřinu, takže návštěvy, můžete se směle hlásit a kupovat letenky! :)
Co se týče počasí, včera bylo kolem 0°C a celý den hustě sněžilo. Slunce tu vychází kolem desáté hodiny dopoledne a zapadá už kolem třetí.



Svůj první den ve Finsku jsem strávila vybalováním a zvelebováním pokoje a taky nějakým tím nákupem a vařením. V supermarketu jsem strávila celkem dost času, protože bylo poměrně těžké, prozkoumat všechny požadované potraviny a snažit se luštit, zda je v dané krabici mlíko nebo kefír. (To mlíko jsem napoprvé trefila, ale místo jogurtu jsem si koupila něco, co mělo - omlouvám se - konzistenci jako nudle z nosu. Na druhý pokus už jsem však koupila dobrý, bílý jogurt:)) 
Další věc jsou ty ceny. Samozřejmě jsem počítala s tím, že to je Finsko drahá země a že to nebude utráceníčko jako v Asii. :) Vlezla jsem do krámu a zjistila, že ledový salát stojí 3 eura. To se mi zdálo fakt moc, ovšem po chvíli jsem zjistila, že ta cena je za 1 kilogram salátu a že tedy ta koule salátu váží podstatně méně, takže to není tak hrozné. Nějaké potraviny jsou o hodně dražší než v ČR, nějaké vyjdou na stejno, to je jasné.

A má první noc v novém bytě? Nemůžu si stěžovat. Spala jsem skoro 13 hodin. Měla jsem totiž obrovský spánkový deficit - na Silvestra jsem spala 3 hodiny a den poté 5 hodin, což je v součtu za 2 noci 8 hodin. A já jsem člověk, který potřebuje aspoň svých 9 hodin spánku každý den, aby naplno fungoval.:)