pátek 28. února 2014

Jak to máme se školou?

Tato otázka jistě mnoho lidí zajímá - přeci jenom, přijeli jsme sem "studovat". Slovo studovat ale opravdu musím dát do uvozovek, protože to tu s tou školou není nijak horké :-)
Je tady cca 100 zahraničních studentů. My čtyři z Česka a zbytek je z Koreje, Číny nebo Mongolska. Kromě několika učitelů na angličtinu (rodilí mluvčí z VB nebo USA) jsme tu jediní bílí, takže se nám opravdu nemůže stát, že bychom "splynuli s davem" Naopak svým vzhledem občas budíme docela pozornost. (Už jsem si zvykla na to, že si jdu ven zaběhat nebo si koupit jídlo a  zastaví mě lidi, zda se se mnou můžou vyfotit - dneska se mi to opět stalo, a to jsem byla upocená a zmoklá jak slepice.)
Jako zahraniční studenti tu tedy musíme povinně splnit pouze 3 předměty, což moc náročné není...První týden jsme obcházeli různé hodiny, abychom okoukli učitele a styl výuky a následně si vybrali to, co nás bude bavit. Bohužel, předměty v angličtině, které by se vztahovaly přímo k mému oboru cestovní ruch tu žádné nejsou  (-> jeden měl být v angličtině, ale když jsme tam přišli, učitel stejně mluvil čínsky.) 
 Zas až tak to ale nevadí, nakonec jsme si vybrali následující: 

 FUNDAMENTAL CHINESE
Čínština pro úplné začátečníky. Tento kurz nám málem pro malý zájem vůbec neotevřeli. Přeci jenom, moc lidí, co neumí čínsky, tu není... Nakonec jsme ale měli štěstí a čínština byla od druhého týdne spuštěna... 
Máme jí v úterý od 6 do 9 večer. Nic moc čas, ale vzhledem k tomu, že máme předtím několik dní volno, je to jedno. 
Zatím jsme měli první hodinu, která pro nás byla velmi vtipná. Učili jsme se vyslovovat čínské hlásky a taky se představit. Druhý den ráno jsem si samozřejmě už nic z toho, co jsme se naučili, nepamatovala. 
No abych to shrnula, není to žádnej med... 

LANGUAGE AND CULTURE IN ENGLISH MOVIES 
Tento předmět, který máme ve středu odpoledne, je veden rodilým mluvčím z Velké Británie. Princip je v tom, že jednu hodinu skoukneme nějaký film v angličtině a další hodiny se film všemožně rozebírá a vedou se o něm diskuze. Takto za jeden semestr stihneme rozebrat zhruba tři filmy. 
Doufám, že po absolvování tohoto předmětu začnu filmům v angličtině víc rozumět... 

INTRODUCTION OF TAIWAN
Tenhle předmět (je ve čtvrtek dopoledne) by nám měl podat nějaké vědomosti o kultuře Taiwanu. Zatím nevím, co si mám o tom myslet - hodinu jsme už měli dvakrát a zatím jsme se jenom navzájem představovali s ostatními studenty a zapisovali do tabulky, jak se kdo jmenuje, odkud je a jaké má koníčky. 
Jinak to bude asi takový sranda-předmět, kde se budeme učit bubnovat po taiwansku a tak... Takže opět nic extra namáhavého... :) 

YOGALATES
Naše škola má výhodu v tom, že si můžeme vybrat z obrovského množství sportovních aktivit. Velmi oblíbený u ostatních je např. ping-pong nebo badminton, ale z toho bych propadla, a tak jsem si zalíbila jógu. Po první hodině jsem byla opravdu nadšená... 
Cvičitelka sice mluví čínsky, ale vzhledem k tomu, že jsem na jógu chodila docela dlouho, teorii moc nepotřebuju, a tak mi to nevadí. Jóga se cvičí od pondělka do čtvrtka každé odpoledne - sice jí mám oficiálně zapsanou v úterý, ale když budu mít čas, budu chodit víckrát do týdne. Po dlouhém běhání je to totiž něco parádního... 

BIKING
Další sportovní hodina, na kterou jsme se přihlásili, je cyklistika. Hodiny se konají o víkendu, vždy třeba jednou za měsíc... Krom teoretické přípravy, která je v čínštině, tudíž je nám k prdu, pojedeme párkrát na různé vyjížďky. Nejdříve se bude jednat o kratší výlety po okolí, stěžejní je ale potom závěrečný výlet, který se koná v červnu na konci semestru. 
Pojedeme 100km někam, tam přespíme a druhý den zase zpět. K tomu, abychom na výlet mohli jet, musíme prokázat svou fyzičku tím, že uběhneme 5km pod 30 minut. Což není žádný problém :)
Je super, že se podíváme někam dál a ještě více zužitkujeme naše koupená kola...  

PIANO PLAYING 
Na tento předmět budu chodit jen tak, bez oficiálního zapsání. (To kdyby se náhodou stalo, že mě to nepůjde nebo přestane bavit. Nechci si pak přivézt domů zbytečnou trojku z hraní na klavír :D) Je to prostě výuka hry na piáno. 
Jelikož zde máme spoustu volného času, rozhodla jsem se, že bych se tu mohla něco málo naučit. Představovala bych si to asi tak, že až přijedu domů, bude ze mě virtuóz, ale nedělám si o svém talentu moc iluze. Přesto to chci aspoň vyzkoušet :)

 To je tedy naše škola. Nic náročného a spousta volného času... Ještě abych nezapomněla, kromě těchto předmětů jsem se zapsala do klubu lidí, kteří si chtějí povídat anglicky. Klub se schází každou středu večer a hrají se různé hry, nebo vystoupení s prezentacemi. Myslím, že je to velmi kultivované využití volného času a třeba to i přispěje ke zlepšení mé mizerné angličtiny :D

NationalDongHwaUniversitySeal.jpg

neděle 23. února 2014

Naše první taiwanská túra

Hned třetí den našeho pobytu v Hualienu nás naši noví taiwanští kamarádi vzali na túru. Jelikož túry a dlouhé procházky miluju, měla jsem velkou radost. Skutečnost, že jsem nemocná, jsem pro tento den odložila stranou.
Vyrazili jsme kolem jedenácté. Původně jsme si mysleli, že půjdeme jen takovou dvouhodinovou procházku (přeci jen, Taiwanci na chození moc nejsou a tak jsme nevěděli, co máme očekávat :), ale nakonec z toho bylo přes 16 kilometrů. Tím lépe!
První část túry byla po silnici. Bylo zajímavé vidět poprvé taiwanský "venkov"; šli jsme kolem palem, na kterých rostly banány a papáji, kolem kukuřičných polí apod.  
Zajímavější (a delší) část túry už byla lesem. Nejedná se však o les, jaký máme doma v ČR, ale spíše o takovou džungli. 
Všude jsou ale chodníčky a cestičky, takže cesta byla poměrně bezpečná. Jediné, co bylo poměrně nebezpečné, byl velmi kluzký povrch. 

Po cca 10ti kilometrech přišel čast na malý oběd. Naši kamarádi, Su a jeho přítelkyně Miau, se o nás výborně starali a měli pro nás nachystané výborné občerstvení.

Oběd - pytlíček s rýží, která je vevnitř plněná masovo-vajíčkovou směsí. Náplň si člověk může libovolně nechat namíchat. Toto jídlo mi velmi zachutnalo a ihned jsem si od Sua vyžádala info, kde se dá koupit :) 
K plněné rejžičce nám uvařili horký čaj... Vzhledem k tomu, že jsem pořád byla nemocná a navíc nebylo žádné teplo, přišel čaj velice vhod. 

Cestou jsme potkali varovnou ceduli před hady a hmyzem. Su nás ale uklidnil, že nyní žádné hady potkat nemůžeme - je na ně ještě zima, takže spí. 
Naše výprava na samotném vrcholku. 
Kochali jsme se pohledem na okolí Hualienu a na kampus naší školy.

Z nejvyššího bodu naší túry jsme pak začali sestupovat zpátky dolů a nakonec jsme dorazili k jezeru Liyu Lake. Je to poměrné velké a hezké jezírko v horách. Prošli jsme si stánky s mořskými (nebo spíše jezerními) plody a vyfotili jsme se u kachničky, která je považována za takový oblíbený symbol Taiwanu. Jelikož jsme byli poměrně unavení, byli jsme rádi, že nám Su vyjednal odvoz autem zpátky na kolej.

 Túru jsme si tedy velice užili. Jsou tu moc krásné hory a byla jsem ráda, že jsme už takhle na začátku pobytu měli možnost se do nich podívat. Na konci března bychom (pokud to vyjde) měli jít na další výšlap, na který však člověk potřebuje povolení. Také bych chtěla moc ráda vylézt na nejvyšší horu Taiwanu Yushan (3092m.n.m). Doufám, že se mé přání splní :)


sobota 22. února 2014

Příjezd do Hualienu & první rozkoukávání

13. února jsme se přesunuli z Taipeie na východní pobřeží do města Hualien, kde budeme nyní 4 měsíce pobývat. Původně jsme chtěli jet rychlíkem, s nímž trvá cesta hodinu a půl, ale ten byl už den předem vyprodán - na tomto příkladu krásně vidět, jak je Taiwan hustě přelidněný. (tento ostrov je o polovinu menší než ČR, ale má dvojnásobný počet obyvatel) Museli jsme se tedy spokojit s pomalejším vlakem, který jel 3 hodiny.
Na nádraží nás čekali naši buddy (= dobrovolníci z řad taiwanských studentů, kteří nám tu se vším potřebným pomáhají) a pomohli nám s přesunem do školy, s ubytováním a také s prvním obědem, kde bychom si s čínským jídelním lístkem sami asi moc nevěděli rady.
První oběd v Hualienu
Takhle vypadá běžný jídelní lístek. Naštěstí už pro nás dnes mají v mnoha restauracích anglický překlad.
 Večer nás buddíci vzali do města (Hualien je cca 15km od kampusu naší školy), kde nám pomohli s nákupem různých věcí a hlavně se zařízením taiwanské SIMkarty. Jelikož jsem byla nemocná a nebylo mi zrovna dvakrát dobře, byla jsem ráda, když jsem večer lehla do postele a ani mi nevadilo, že první noc nemáme pořádné peřiny ani matrace.

- KOLEJE -> Jsme ubytovaní na pokoji po čtyřech. Já, Káťa a dvě Taiwanky, které jsou docela fajn. Mluví dokonce docela dobře anglicky (což je zde spíše výjimkou). Když jsme však do pokoje poprvé vstoupily, byly jsme zděšené, protože zde byl opravdu bordel, špína, prach a hlavně plíseň... Taiwanci hold žádní extra pořádníčci nejsou.
Nakoupily jsme tedy různé čistící prostředky a následující dny dávaly pokoj do pořádku. Po počátečním zděšení jsme si to tady nakonec celkem zvelebily. (a také jsme si druhý den koupily matrace, polštář a pěřinu). Ve čtyřech lidech na pokoji sice nemá člověk tolik soukromí, ale vždycky je něco za něco - narozdíl od ostatních lidí z UHK, kteří tady na Taiwanu jsou, máme snad jako jediní ubytování zadarmo.

- KAMPUS & OKOLÍ -> Jak už jsem výše napsala, kampus naší školy National Dong Hwa University se nachází v horách, nedaleko města Hualien. Areál je velmi rozlehlý, má po obvodu 7 kilometrů a kromě kolejí a mnoha budov různých fakult se zde nachází sportovní hřiště snad na všechny sporty, co si člověk vzpomene (nechybí bazén, lezecká stěna ani posilovna), několik restaurací, jezírka, něco jako džungle, pošta, dvě samoobsluhy atd... Hned za bránou školy je také jídelní ulice s mnoha restauracemi, kam chodíme každý den na jídlo. (o taiwanské stravě bude brzy samostatný článek)
Jsme tady sice trochu na samotě, ale je tu vše, co člověk k životu potřebuje. A pro všechno ostatní se dá zajet do Hualienu.
Kampus obklopují krásné hory, bohužel zde často prší a nebo je mlha, takže vrcholky těch nejvyšších hor, co tu jsou, jsme viděli zatím jen párkrát. Oproti jihu Taiwanu tu máme teď také větší zimu.


Druhý večer, který jsme trávili v Hualienu, končily oficiálně oslavy čínského nového roku. Při této příležitosti nás naši buddíci pozvali na menší slavnost do společenské místnosti, kde nám připravili ochutnávku taiwanského čaje, malých plněných knedlíčků a jiných dobrot. My jsme jim na oplátku také donesli něco českého...
Trochu blíže jsme se tedy seznámili, zazpívali jsme jim nějaké české písničky (a oni nám čínské) a bylo to pěkné posezení, jen kdybych nebyla nemocná. :)

čtvrtek 20. února 2014

3 dny v Taipei

10. února jsme opět nasedli na palubu China Airlines (aerolinky, jenž mají výborné jídlo a letušky s hezkými, růžovými kostýmy). Náš let z Bangkoku do Taipei trval příjemné 3,5 hodiny. Po přistání nás však čekal obrovský šok - zatímco v Thajsku jsme si užívali 35°C, v Taipei bylo pouze 8°! Navlékli jsme na sebe všechno oblečení, které jsme měli, ale nic naplat, stejně nám byla pořád příšerná zima. Nutno dodat, že tento teplotní skok jsem pěkně odmarodila.

Přílet do Taipei

Po příletu jsme jeli autobusem do města, kde jsme měli zabookovaný hostel. Když jsme přišli na danou adresu (vymrzlí a unavení), nebylo zde po hostelu ani památky. Našli jsme jen nenápadné dveře, které vůbec neměli žádný nápis nebo poutač, že by zde měl být hostel. Snažili jsme se volat na telefonní čísla, které jsme měli v informacích o rezervaci, ale nikdo je nebral. Míra s Ivčou se byli ptát v nedalekém infocentru, zda něco o našem hostelu nevědí, ale ani tam nám nikdo nedokázal pomoct. Po téměř dvou hodinách volání na číslo, které nikdo nebral, jsme už začínali být zoufalí a s našimi kufry a batohy jsme bezradně stáli na ulici u neoznačených dveří.
K našemu velkému štěstí přijel po chvíli chlápek na skútru, ze kterého se vyklubal majitel hostelu. Omlouval se za zpoždění a konečně nás ubytoval. (hostel je pravděpodobně provozován načerno, proto neměl nikde žádné reklamy. Za velmi slušnou cenu jsme však měli ubytování se snídaní 5min chůze od metra, takže jsme si nemohli stěžovat :) 
První den v Taipei jsme tedy už jen lehli do postele a odpočívali.

Druhý den jsme měli v plánu cestu na vrchol mrakodrapu Taipei 101. Bohužel nám nepřálo počasí a paní u pokladny nám sdělila, že ze shora je pouze 20% viditelnost, což za poměrně drahé vstupné nemělo moc cenu.


Na vrcholku "stojedničky" jsme sice nebyli, ale místo toho jsme měli jiný, možná ještě lepší zážitek -> v přízemí tohoto mrakodrapu se nachází nejlevnější restaurace s Michelinskou hvězdou na světě. Já, velký milovník dobrého jídla jsem přece toto místo nemohla vynechat :) Restaurace se jmenuje Din Tai Fung a specializuje se na malé knedlíčky plněné různými náplněmi (krevety, vepřové, zeleninové, tofu, sezam, taro..) Na místo v restauraci jsme dostali pořadové číslo a museli jsme vystát půlhodinovou frontu. Abychom si ukrátili čekání, vybrali jsme si, co si dáme.



Vyzkoušeli jsme několik druhů knedlíčků - slané i sladké, přičemž jsme byli ochotným personálem proškoleni, jak se tyto knedlíčky vůbec správně jedí. (Měli jsme dokonce štěstí na polskou obsluhu) 
Dobré byly všechny, co si budem povídat, ale úplně nejlepší byly sladké s příchutí taro. (Taro, neboli kolokázie jedlá je rostlina, se kterou jsem se setkala až zde na Taiwanu. Pokrmy s příchutí taro mají fialovou barvu a chuťově jsou naprosto dokonalé!)

Nacpaní k prasknutí jsme ten den ještě navštívili palác Longshan Temple a také prezidentský palác. Večer jsme se podívali na jeden z největších nočních trhů na Taiwanu, který se nacházel nedaleko našeho hostelu.

Třetí den nás, stejně jako den předchozí, probudila příšerná zima a déšť. (mě ještě k tomu šílená bolest v krku a zimnice) Bohužel tím pádem padly plány jako taipeiská ZOO (jedna z mála ZOO na světě, která chová pandy) nebo výše zmiňovaný mrakodrap. 
Jako náhradní plán jsme zvolili National Palace Museum, což má být jedno z nejvýznamnějších muzeí na světě. Bohužel, asi neumím umění náležitě ocenit, ale muzeum mě moc nenadchlo. Všude samé čínské znaky  a porcelán :) 
Po návštěvě muzea jsme zašli na running sushi. Byl to asi můj nejlepší gurmánský zážitek za celou dobu, co jsme v Asii a musela jsem se hodně držet, abych zde nenechala majlant :) 

Inu, to byly naše tři dny v hlavním městě Taiwanu. Následující den jsme se přesunuli vlakem na do Hualienu na východní pobřeží, kde budeme nyní 4 měsíce pobývat. 


středa 19. února 2014

Jižní Thajsko -> Krabi & Phi Phi

Druhou polovinu našeho cestování po Thajsku jsme se rozhodli strávit na jihu. Dorazili jsme sem nočním vlakem, což jsem popsala v předchozím článku.
 Nutno dodat, že jižní Thajsko je turisticky velmi oblíbené a "profláknuté." Je tady díky tomu mnohem dráž než v Bangkoku (je to docela paradox, že hlavní město bylo snad tou nejlevnější destinací, co jsme navštívili) a narozdíl od jiných míst v Thajsku, které jsme viděli, sem hodně proniká západní kultura - stánky s pizzou a hamburgery na ulici, evropská jídla v restauracích, hudba v klubech atd atd... Některá místa jsou takto ovlivněna více, jiná méně. My jsme navštívili dvě, a to Krabi a Phi Phi.

KRABI
  • Do místa jménem Krabi jsme dorazili dopoledne. Byli jsme po dlouhé cestě velmi unavení a poměrně dlouho jsme nemohli natrefit na žádné slušné ubytování za rozumnou cenu, ale po několika hodinách chození s batohy na zádech se zadařilo.  
  • Byli jsme ubytování nedaleko známé pláže Ao Nang v baťůžkářské ubytovně spolu s cca 10 lidmi na pokoji. Nejdříve jsem se toho trochu bála (kradení věci, hluk v noci...), ale nakonec to bylo úplně v pohodě. 
  • Abychom okolí Krabi trochu více poznali, měli jsme zde půjčené skútry. Z řízení jsem měla zpočátku trochu strach (hlavně z ježdění vlevo), ale už v Ayutthaye jsem si vyzkoušela, že to není tak hrozné. Najezdili jsme spoustu kilometrů a kromě toho, že jsme díky našemu orientačnímu smyslu jeli jednou v noci 20km z centra Krabi do naší ubytovny skoro 3 hodiny, to bylo bez problémů :)
  • V moři jsme se sice vykoupali, ale spíše vždycky večer. Přes den jsme výletili -> navštívili jsme např. Tiger Cave Temple, což je chrám, který leží na obrovském kopci, kam se musí vyšlapat přes 1250 schodů. Vzhledem k obrovskému vedru to byl docela náročný výšlap, který mi ten den plnohodnotně nahradil běhání :D 
  • Nahoře nás však čekal zlatý Buddha a hezký pocit & výhled:


  • Cestou zpátky jsme zastavili na oběd v domorodé, na první pohled nevábné restauraci u silnice. V Thajsku jsem se ale přesvědčila o tom, že restaurace, které na první pohled nevypadají moc hezky a hygiena zde není nic moc, vám obvykle připraví ten nejdokonalejší gurmánský zážitek. A to se stalo i tady - za méně než 20Kč (!!!) jsem měla obří porci zeleného curry s rýží a mořskými plody. Bylo to asi nejpálivější jídlo, které jsem kdy jedla, ale naprosto vynikající. 
  • V Krabi jsme se dále podívali například na Fossil beach se zkamenělinami nebo na Railey Beach, která je považována za ráj horolezců. 
    ¨
SOUSTROVÍ PHI PHI
  • Po třech dnech strávených v oblasti Krabi jsme se přesunuli lodí na známý ostrov Koh Phi Phi. Tato destinace je známá především díky svým nekonečným pařbám na pláži. První den jsme se zde rozkoukávali, hledali ubytování, ale taky jsme si trochu zablbli na pláži a dali si nějaký ten drink.
  • -> Na většině místech světa vám drink naservírují do skleniček, avšak na Phi Phi se prodává přímo v kyblících. Jeden takový kyblíček vyšel na cca 80Kč a člověk se z něj docela brutálně vožral. Já, slabší kousek, jsem toho samozřejmě po čtvrtce kyblíčku mojita měla až až. Naštěstí se mezi námi našli tací, kteří ho po mně ochotně dopili :)
  • Ti, co si dali nějaký ten kyblíček, nebo se jinak posilnili, mohli vyzkoušet různé noční plážové "atrakce", jako třeba proskakování ohnivým kolem nebo skákání přes hořící "švihadlo" Každé ráno jste tedy mohli potkat spoustu spálených lidí, i náš Míra si z Phi Phi odvezl nějakou tu spáleninku :) 

  • Ostrov Phi Phi však není jen o chlastu - je to především místo s nádherným mořem, plážemi a skalními útvary. My jsme druhý den vyrazili na takový menší organizovaný zájezd lodičkou, která nás provezla všemi hezkými místy v okolí.  Navštívili jsme například Maya Beach, kde se natáčel film Pláž, Monkey Beach, kde běhalo spoustu opiček, ale také několik míst, kde jsme mohli šnorchlovat. 
Šnorchlování na otevřeném moři bylo moc hezkým zážitkem. Nejprve jsem sice měla strach a tendence se topit, ale poté, co jsem si vzala plovací vestu, jsem si šnorchlování pěkně užívala.

...náš výlet začal thajskou snídaní - toast, kuřecí maso s ananasem a rýže




...a končil západem slunce 
  •   Druhý den po příjezdu z výletu už jsme si jen užívali poslední hodiny na jihu a odpoledne se začali přesouvat zpátky do Bangkoku. (Opět nás čekala nejdříve tříhodinová cesta autobusem a pak dvanáct hodin v nočním vlaku, který měl navíc 2 hodiny zpoždění) V Bangkoku jsme strávili poslední odpoledne a noc a tím naše cestování po Thajsku, které bylo naprosto parádní a plné zážitků, skončilo. 


sobota 15. února 2014

NP Erawan a jízda nočním vlakem

Kdybych měla shrnout všechny přírodní, historické a jiné krásy, které jsme v Thajsku poznali, ze všeho nejvíce se mi asi líbil vodopád, který jsme viděli v národním parku Erawan. Nebyl to ale ledajaký vodopád - měl 7 pater a jednotlivá patra byla od sebe celkem vzdálená, takže jsme absolvovali docela hezkou menší túru, než jsme se dostali na samotný vrchol.
Co bylo velmi zajímavé, byl thajský způsob ochrany přírody -> tak například u nás v Čechách by bylo koupání ve vodopádech v národním parku přinejmenším zakázáno a poměrně přísně trestáno. Tady se ve všech etážích vodopádu cachtaly desítky lidí!
Lidé dokonce skákali do vody nebo jezdili po kamenech jak na klouzačce. Jeden háček to však mělo - žádné plavky, museli jste se koupat oblečení!  
Druhá zajímavá věc byly PET lahve - na začátku jsme museli zaplatit depozit 20THB za každou lahev, co jsme s sebou nesli. Zapsali si nás do seznamu a když jsme cestou zpět přišli a ukázali, že jí neseme zpět, depozit nám byl vrácen. Je to proto, aby tam ty lahve lidi nepohazovali a neničili přírodu :)

V Erawanu to bylo opravdu moc krásné a všem, kteří budou cestovat do Thajska, toto místo vřele doporučuji.





Po příjemně stráveném půldni nás minibus zavezl na oběd a poté nám začala poněkud náročnější část dne - přesun 3 hodiny minibusem do města Nakon Pathom, odkud nám jel v 9 večer noční vlak na jih Thajska. 

Ve vlaku jsme měli každý svůj "bunkr" s postelí. (Ty zelené závěsy se daly zatáhnout a člověk měl trochu soukromí)
Byla tam sice kvůli klimatizaci trochu zima, ale vlak velmi příjemně drncal, a tak jsem z dvanáctihodinové cesty naprostou většinu prospala. (mám velkou radost, že jsem se naučila spát v dopravních prostředcích - nyní mi už dvanácti a více hodinové přesuny utíkají jak voda :) 
Vlak nabral jen hodinu zpoždění. A to jsme měli štěstí, protože na thajské poměry je hodina opravdu málo!

Druhý den ráno jsme dorazili na jih Thajska do města Suratthani. Abychom toho cestování neměli málo, ještě nás čekal tříhodinový přesun do oblasti Krabi. Ale o Krabi až zítra!

úterý 11. února 2014

Kanchanaburi, jízda na slonech a další zážitky...

Následující den po návštěvě Ayutthayi jsme vyrazili na menší, dvoudenní skupinový zájezd. V půl sedmé nás před hotelem vyzvedl minibus a vyrazili jsme. Náš program vypadal zhruba takto:

- Po dvouhodinové cestě z Bangkoku jsme přijeli do Kanchanaburi. Toto město je známé především díky mostu přes řeku Kwai, který byl za druhé světové války vystavěn za účelem spojení Thajska s Barmou. Při výstavbě mostu zahynulo za drsných podmínek mnoho dělníků. (pro lepší představu doporučuji knížku Most přes řeku Kwai, kterou jsem hnedka začala číst...) V Kanchanaburi byl tedy i jejich hřbitov a zajímavé muzeum spojené s mostem a II.sv. válkou.



- Po Kanchanaburi a výborném jídle nás čekal bamboo rafting (jeli jsme asi kiláček na bambusových vorech po řece - příjemné, ale čekala jsem větší adrenalin), procházka k vodopádu a projížďka po tzv. železnici smrti. 
Zlatý hřeb celého dne však byla jízda na slonech. Sloni jsou taková typická thajská turistická atrakce, ale moc se mi to líbilo :) Náš slon se jmenoval Ali a bylo mu 10 let.



- Navečer nás loďka převezla do chatiček na vodě, kde jsme byli ubytováni. Trochu to šplouchalo a při vystupování z loďky mi spadly do vody sluneční brýle, ale spaní na řece se mi velmi líbilo a najednou jsem dostala hroznou chuť jet v létě na vodu :) (Což je u mě nezvyklé, protože jsem nikdy nebyla žádný extra vodák. Hnedka jsem to tedy oznámila svému nejmilejšímu a domluvili jsme se, že za kloudného počasí v létě pojedem)
Na řece byla zkrátka velká pohodička :)

Ayutthaya

Třetí den v Thajsku jsme se vydali na menší výlet mimo Bangkok - naším cílem byla Ayyutthaya, bývalé hlavní město a jedna ze světových památek UNESCO. Jedná se o obrovský chrámový komplex, který byl v 18.století zničen Barmou a nyní jsou zde "pouze" ruiny a vykopávky. Pouze říkám proto, že se bylo opravdu na co dívat.

V Thajském vlaku

Do Ayyutthayi jsme cestovali vlakem. Už jen jízda samotná byla velký zážitek - jedna cesta trvala cca 2 hodiny a za zpáteční jízdenku jsme dali 35 bathů - to jest méně, než 20Kč! (tady by se měly České dráhy poučit...) Cestovali jsme sice třetí třídou, takže čistota vagónu nebyla nic moc, ale každou zastávku vběhli do vlaku prodavači s ovocem, ledovým pitím, brambůrky či jiným občerstvením.
My jsme na cestě zpět vyzkoušeli pytlík čehosi, co vypadalo jak vlasy a balilo se to do tenké palačinky. Jelikož to chutnalo jak chalva, kterou mám moc ráda, moc mi to chutnalo :) 

Hned na nádraží jsme dostali nabídku na taxík s řidičem, který nás bude celý den vozit po jednotlivých místech. (Ayutthaya je dost rozlehlá a památky jsou od sebe velmi vzdálené, takže by to prý pěšky zabralo několik dní.) My jsme si však za levnější peníz pronajali skútry.

Byla jsem zvolena jako druhý řidič a zpočátku jsem měla docela strach, (jezdí se vlevo, je tu velký provoz a téměř nijaká pravidla) ale zvládla jsem to a projeli jsme na skútru skoro vše.

Celá Ayutthaya a její atmosféra se mi velice líbila - spojili jsme kulturu (viz fotky) s adrenalinem (moje první jízda na skútrech mimo známé silnice u nás doma) i s gurmánskými zážitky (mimo výše zmiňovaných vlasů to bylo např. grilované kuřecí maso na špejli za 5-10 bathů), což byla ideální kombinace.